Řešení věcí vyšší morální hodnoty je důkazem hojnosti, jistou formou snobismu, který nám dovoluje přemýšlet o světě a o životě, a ne o naplňování základních životních potřeb. Kusy mamuta teď najdeme pěkně vyskládané ve fólii, rovnou naporcované, a někdy i s barbecue omáčkou. Hned vedle leží kousek krávy, prasete, nebo jelena, když jsou zrovna zvěřinové týdny. Krásný svět, kde zaplatíme kartou a vypadneme v žabkách zpátky do svého přetopeného bytu. A když nás i tohle nebetyčně otravuje, na pár kliků nám přijede večeře až do postele. Eskort servis sténá, všichni papáme doma a koukáme na pornhub. Redefinice hned několika tradičních byznysů naráz. 

A přemýšlím, kým bychom vlastně byli my, kdyby byly naše stěny také ze skla.

V tom nadbytečném čase máme nadbytek prostoru se zamýšlet nad sebou samými. Jsme víc sami se sebou a mělo by to směřovat k vyšší kvalitě života. Alespoň to říkají všichni ti, který nám nabízejí kousky mamuta do 2 hodin až před dveře. Já se ale ptám – víme, co v tom volném čase dělat sami se sebou? A vede nás to ke kvalitnějšímu životu, nebo k nekonečným minutám utápění sebe samých ve vlnách socnetů? Staneme se morálně, eticky a jakkoliv jinak, lepší? Budeme se cítit líp a lepší?

Viděl jsem viset prase. V pozadí se smál #Kšána a nepřišlo mi to divné. Viděl jsem viset psa. V pozadí se smál Číňan a přišlo mi to divné. Viděl jsem na Letné pána, co venčil prase a přišlo mi to… zvláštní. A McCartney, když zrovna nezpíval, křičel do světa, že „kdyby jatka měla stěny ze skla, každý by byl vegetarián.” A přemýšlím, kým bychom vlastně byli my, kdyby byly naše stěny také ze skla. Jak bychom se chovali – a jak se chováme teď, když se za námi dveře zavřou. Jsme těmi, kteří se na nabytou svobodu těší, nebo ti, kteří se v jejím objetí dusí? Víc hojnosti, svobody, času a klidu má přece znamenat i víc odpovědného, uvědomělého, klidného a šťastného života. Kde je tedy problém?

Je těžké nebýt krávou na porážku. Je těžké nebýt poražený. Ve světě, ve kterém nám nejde o život, jsme paradoxně a často velmi blízko smrti. Jak totiž říkal strýček Bernard: „Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí.“ A my, svobodní… umíme si ve svobodě najít svůj klid, svoji posvátnou krávu, která se nevěší? Nejsou ty pomyslné okovy zdánlivé nesvobody něčím, co nás drží při životě? Něčím, čeho se tak rádi držíme, ač víme, že je nám v tom chlévě dobře – „dobře“.

Opustit stádo.

Další cestopisy.

Vo spěchu

Vo spěchu

Až teď vidím, jak blízko k sobě mají. Spěch a úspěch. Morfologicky – ale mají to tak i v životě? Jsou ti, kteří spěchají,...

číst více
Vo strachu

Vo strachu

Naprostá většina věcí, kterých se člověk kdy obává, se nikdy nestane. Ne vždycky má ale člověk #strach o věci, které se...

číst více
Vo Bohnicích

Vo Bohnicích

Umění vyprávět. Příběhy. Točená kofola, smažák, veganský párek. Trocha lásky,...

číst více
Vo postoji

Vo postoji

Tam, kde stojíš, stojíš blbě. Napsal sis do svého notýsku nekonečných stesků, který se den co den plní jedním žalmem za...

číst více
Napsat zprávu
Máte otázky?
Hezký den, rychlé dotazy k objednání termínu nebo průběhu setkání vyřešme klidně po WhatsAppu 🙂